Dům čp. 27
První litomyšlské bydliště Boženy Němcové. V tomto měšťanském domě žila od konce srpna 1839 do sklonku roku 1840 s manželem Josefem Němcem (1805–1879), respicientem čili zřízencem finanční stráže v Litomyšli a správcem potravní daně v Lanškrouně, a se syny Hynkem a Karlem (ten se zde 16. října 1839 narodil). Po dvou neutěšených letech po svatbě to pro budoucí spisovatelku konečně bylo klidné životní údobí, samozřejmě vyplněné nikoliv literaturou, nýbrž péčí o domácnost. Ve volných chvílích podnikala výlety do Nedošínského háje a přátelila se s národní buditelkou a literátkou Magdalenou Dobromilou Rettigovou (1785–1845), proslulou autorkou kuchařek, která ji okouzlila. V jedné věci však byly tyto velké ženy české historie zcela odlišné – Rettigové se totiž ve městě pro její zkostnatělost říkalo „komisařka pro cudnost“. Roku 1971 byla na dům osazena pamětní deska s bustou od Ladislava Faltejska, která bývá interpretována jako „poetizující idealizace“ mladé Němcové.
Povídka Markéty Pilátové
Spisovatelku Markétu Pilátovou inspirovalo dílo Boženy Němcové k sepsání povídky Poslední přání. Povídku si můžete poslechnout během svého putování, z pohodlí doma nebo přečíst.
„Vždycky mi svými příběhy vyprávěla o proměně. Díky ní jsem pochopila, že proměna je to jediné stálé v našich životech. Od té doby, co znám její příběhy, tak nějak tuším, že se zvířaty se dá mluvit a doufám, že někde daleko za horami je k mání živá a mrtvá voda. Jen se člověk musí odhodlat a vyrazit pro ni.“ (Markéta Pilátová)
