Hotel Zlatá hvězda
Do roku 1898 zde stál hostinec U Modré hvězdy (čp. 84), v němž spisovatelka, již těžce nemocná, bydlela od 13. září do 28. listopadu 1861, kdy s pomocí přivolaného manžela opustila Litomyšl. Ubytování a stravu jí platil místní tiskař a nakladatel Antonín Augusta, jenž chtěl vydat její sebrané spisy. Proto se o ni zpočátku vzorně staral – dokonce existuje svědectví jisté Litomyšlanky, že ji vídala, jak se s ním „v pláštěnce, vyšší postavy, pobledlá, se slunečníkem v ruce procházívala po náměstí“. Za to očekával nová díla, revizi starších opusů a korektorské práce. K tomu však už neměla Němcová dostatek fyzických ani psychických sil, a tak na ni začal hrubě naléhat, aby odevzdala do tisku alespoň Babičku, a 18. listopadu jí zastavil finanční podporu. Obědy pak dostávala od lidumilného děkana Antonína Šanty (1817–1887), Augustou už neproplacené účty uhradil manžel. V těchto dnech se již nacházela v zoufalém zdravotním stavu, což dokládají i tři nedopsané a neodeslané verze dopisu Vojtěchu Náprstkovi z 21. listopadu. Opravdu tu „dohasínala“, jak sděluje textová pamětní deska osazená v roce 1932 na hotel.
Povídka Markéty Pilátové
Spisovatelku Markétu Pilátovou inspirovalo dílo Boženy Němcové k sepsání povídky Poslední přání. Povídku si můžete poslechnout během svého putování, z pohodlí doma nebo přečíst.
„Vždycky mi svými příběhy vyprávěla o proměně. Díky ní jsem pochopila, že proměna je to jediné stálé v našich životech. Od té doby, co znám její příběhy, tak nějak tuším, že se zvířaty se dá mluvit a doufám, že někde daleko za horami je k mání živá a mrtvá voda. Jen se člověk musí odhodlat a vyrazit pro ni.“ (Markéta Pilátová)
