Kaple Panny Marie
Pomocné na Horách
Vybudovali ji u tzv. Pavlova pramene v prostoru, v němž do roku 1787 stála dřevěná kaplička. K vysvěcení nové, kamenné svatyně došlo v roce 1839. Roku 1844 k ní byly postaveny schody, terasa s úpravou pramene pochází z roku 1905. Boženě Němcové, zabývající se i národopisem, posloužila kaple v září 1851 k pozorování účastníků poutí – 10. září napsala sestrám Rottovým, že „bylo zde u lesní kapličky sta poutníků z celého okolí, a Němci i Češi, všecko to zpívá dohromady, každý svou; před našími okny pod stromy na zeleném trávníku rozložily se ty pestré houfy, a tak jsem dobře prohlížet mohla i ty zasmušilé tváře volatých Němců, i ty přívětivé Čechů, i kroje jich strakaté. Večér byla ve sále hospody muzika a bylo tam nóbl i nenóbl a také tři pražské studenti a jedna slečinka se tam proháněli a jejich guvernantka – rozumíte, tak zde pokřtili moji chasu. – Ostatně nám zde dobře slouží všem, i Marie ztrácí nečistou pleť svojí tou dobrou vodou (anebo jestli obětovala Panence Marii nějakou mašli – nevím) […]“.
Povídka Markéty Pilátové
Spisovatelku Markétu Pilátovou inspirovalo dílo Boženy Němcové k sepsání povídky Poslední přání. Povídku si můžete poslechnout během svého putování, z pohodlí doma nebo přečíst.
„Vždycky mi svými příběhy vyprávěla o proměně. Díky ní jsem pochopila, že proměna je to jediné stálé v našich životech. Od té doby, co znám její příběhy, tak nějak tuším, že se zvířaty se dá mluvit a doufám, že někde daleko za horami je k mání živá a mrtvá voda. Jen se člověk musí odhodlat a vyrazit pro ni.“ (Markéta Pilátová)
