Restaurace Na Horách

Díky tzv. Pavlovu prameni, podle staré legendy obdařenému zázračnou léčivou vodou, a kapli Panny Marie Pomocné bývala lokalita Hory na hřebeni Kozlovského hřbetu vyhledávaným lázeňským, poutním a výletním letoviskem, a to již v 16. století. V roce 1770 zde město postavilo dřevěný hostinec s velkým sálem a dřevěný objekt lázní s malými pokojíky, v nichž návštěvníci bydleli a zároveň ve vanách podstupovali vodoléčbu. A právě v těchto „kajutách“, jak se místnůstkám říkalo, pobývala od 4. do 21. září 1851 Božena Němcová se svými dětmi a služkou Marií. Pod záminkou konání schůzky Jednoty českomoravské ji sem pozval a dlouhé chvíle s ní trávil její druh z tohoto bratrstva, českotřebovský rodák František Matouš Klácel (1808–1882), filozof, novinář a v té době člen řádu augustiniánů, jenž ve skutečnosti doufal ve sblížení s ní. Spisovatelka prožila na Horách velmi šťastné dny – už 10. září psala sestrám Rottovým (tedy Karolíně Světlé a Sofii Podlipské): „Věru zde okřeje člověk; pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jak krystal (zázračnou ještě k tomu), lázně, samotu; spravedlivou smetanu, dobrý chleb s chutným máslem a tvarohem, pečeně každý den a víno, – po jídle čte se v lese výborná nějaká knížka, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno, a k tomu ke všemu přítele zábavného, který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. A tak máme všecko, věřte, moje drahé, jen teplo a sluníčko nám schází […]. Děti se velmi dobře baví: chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky. Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kůželky válí.“ Navíc navštěvovala v dnes již neexistující chalupě čp. 418 Klácelovu sestru Veroniku Hartmanovou, jež jí doslova podstrojovala, a zajela si i do Litomyšle. Její pobyt takříkajíc vyvrcholil v noci z 20. na 21. září, kterou strávila s Janem Helceletem (1812–1876). Zatímco však pro tohoto přírodovědce a politika šlo jen o epizodu, ona očekávala mnohem víc a Klácel byl zdrcen. Zajímavě se o zářijové návštěvě Boženy Němcové na Horách vyjádřil jiný českotřebovský rodák, spisovatel a politik František Václav Krejčí (1867–1941): „Vdaná žena s dětmi, která sem přijíždí, aby trávila celé dny po lesích s přítelem, jenž je klášterníkem. Jak románové už je to samo o sobě, ale jak je román ještě zkomplikován náhlým příjezdem jiného jejího přítele moravského, Dr. Jana Helceleta, mladšího a podnikavějšího, jenž za jediný pouhý den rázem vítězí nad blouznivým filosofem a rozněcuje v srdci básnířky požár vášně.“ Na pamětní desce osazené roku 1932 na hostinec, postavený krátce po roce 1868, kdy vedle toho starého shořely i původní lázně, však samozřejmě najdeme text zcela jiný, decentní.